Pátek 8.7.2005
Zbývá asi 1 hodina do půlnoci, když naše letadlo, pravidelná linka Praha – Londýn, dosedlo na runway letiště Stansted. Z letadla jsme se odebrali do vláčku, který nás odvezl asi 2-3 km do jiného terminálu, kde jsme prošli pasovou kontrolou, která byla paradoxně méně náročnější, než např. na Česko-Polských hranicích. Posléze jsme si vyzvedli naše zavazadla, která obsahovala nejnutnější vybavení na 1,5 měsíce pobytu v UK. Se zavazadly jsem se odebrali hledat autobus, který by nás kolem půlnoci dopravil do středu Londýna. V tuto chvíli už v nás bylo jakési napětí, poněvadž jsme do Londýna přicestovali den po bombových atentátech a ubytování jsme měli zajištěno dopředu jen tak na půl, u jedné známé…
Autobus jsme našli lehce, za 7 liber přímo do centra na Liverpool road, bez váhání jsme nasedli. „Rasta“ za volantem věkem kolem 22 let, v rádiu nahlas puštěný hip- hop, na tachometru pomalu 80 mil/hodinu a brzdění do rytmu rádia, to byl náš první kontakt s britskou dopravou. Něco málo po 12 hodině jsme vystoupili na Liverpool Street, po nedávné události, která šokovala celý svět zde nebyli ani stopy, tak jsme začali pozorovat noční život tohoto megapole. Po rozkoukání jsme se snažili najít telefonní budku. Hned na rohu jsme si všimli typické anglické červené budky, do které jsme vlezli a snažili se dovolat Markétě (naší známé u které jsme měli v příštích dnech spát). Měli jsme štěstí a vše vycházelo podle plánu, Markétě jsme se dovolali a dozvěděli jsme se že vše je OK, takže po krátkém popisu cesty, jsme se vydali na autobus. Typický londýnský Doubledecker přijel během pár minut asi za 4 zastávky jsme byli u Markéty, bydlela ve čtvrti Islington, což ve v pásmu N1, takže to do centra bylo kousek . Ubytovali jsme se, předali jsme ji náš dárek, flašku Bechera, načež jsme se dozvěděli že to nepije a tak jsme v příštích dnech museli tuto „medicínu“ vypít sami.
Sobota 9.7.2005
Protože jsme přijeli do Anglie hlavně taky za prací, tak jsme se ráno vydali hledat práci do Camden Townu, což byl typ, který jsme dostali od Markéty, navíc to nebylo daleko od Islingtonu.
Den byl spíš neúspěšný. Večer jsme si šli sednout do parku a čekali než nám Markéta skončí práci, abychom mohli jít zas přespat k ní domu. Končila většinou tak kolem 11 hod, kdy zavírají všechny restaurace a hospody (nařízení vlády, non-stopy si musí koupit velmi drahé licence, aby mohli mí otevřeno po 11 hod., vstup do takových klubu se pak pohybuje od 5 do 8 liber).
Neděle 10.7.2005
Je neděle, takže shánět práci dneska nemělo cenu. Rozhodli jsme se že si uděláme výlet do historického centra Londýna. Počasí bylo ideální, jasno, teplota kolem 28° C. Poněvadž autobusová doprava není nejlevnější, rozhodli jsme se jít s Islingtonu pěšky směrem přes King´s Cross, kde se ještě 4 dny po teroristických útocích hemžily světové televizní štáby se svými reportéry.
První naše zastávka byla v Regent´s Parku, kde relaxovali tisíce Londýňanů. Naše cesta pokračovala do Hyde parku přes Baker Street, okolo domu slavného detektiva Sherlocka Holmese. V Hyde parku nas zaujal slavný Speaker´s Corner. No a naší dlaší cestu už snad ani nemusím komentovat Bukingham Palace, Westminster Abbey, Houses of Parlament a Big Ben. Ke konci jsme ještě šli kolem tzv London Eye. To už se blížil večer, takže následovala cesta zpět přes Trafalgar Square a Piccadilly Circus.
Pondělí 11.7.2005
Markéta se musí stěhovat, našla si levnější ubytování. My jsme se tedy rozhodli že se přesunem na sever, kde je levnější ubytování, konkrétně do Lake District. Protože naše finanční prostředky byly omezené, naše jediná možnost byla stopovat. Z Victoria Station jsme jeli autobusem do Lutonu, městečko za Londýnem, kde jsme se rozdělili na dvě dvoučlenné skupiny a začali stopovat. Stopovaní nebylo jednoduché, protože Angličané stopaře neradi berou, a stopování zde není tak oblíbené jak na kontinentu. Měli jsme ale štěstí, ještě 1. den jsme se dostali pod Manchester, vezli nás 2x Poláci, kteří zde často pracují a 1x Angličan.
Úterý 12.7.2005
Přespali jsme v malém lesíku uprostřed průmyslové zóny v malém městečku na jihu od Manchesteru. Kolem 8 hodiny nás vychytala vrátná jednoho skladu, takže jsme se urychleně sbalili a šli zase stopovat. Tento den nebyl zas tak úspěšný, dostopovali jsme se pouze do Prestonu, kde nás nikdo nechtěl vzít, „zasranej Preston“, řekne si každý kdo se do tohoto města dostane, tomu městu se raději vyhnout. Z Prestonu jsme si museli vzít autobus za 8 liber až do Ambleside, což už je v Lake District, kde už naši kamoši čekali. Naši další noc jsme spali rovněž v lesíku, tentokrát na kopečku za Ambleside.
Středa 13.7.2005
Je deštivé ráno, takže rozděláváme stan, aby nám nezmokly batohy. Konečně jsme poznali typické anglické počasí. Vstal jsem dřív než ostatní a jel stopem do další vesnice, která se jmenovala Hawkshead, asi 5 mil od Ambleside. Měl jsem přes internet jeden typ na práci, tak jsem se jel poptat na práci a na základní informace jako ubytování a tak. Měl jsem štěstí, stop mě zastavil asi po 5 minutách, takže jsem se do Hawksheadu dostal rychle. Tak jsem se rychle rozkoukal, byla to malá vesnička, a šel jsem se zeptat na práci. Je to fakt šťastný den, práci jsem dostal hnedka první den, v místním gift shopu. Ještě jsem si zjistil ceny hostelů a kempů v okolí vesnice a valil jsem hned zpět za kamošema. Rozhodli jsme, že se tedy přesunem z Ambleside do Hawksheadu do kempu. Vychytali jsme levný kemp u farmáře, který se jmenoval Mike a počítal se za místního „štamgasta“, jak jsme pak během našeho pobytu zjistili. Ubytování nás tedy přišlo na 2,5 libry na noc, což je zlatá cena, když minimální platy se pohybují okolo 5 liber na hodinu.
V Lake District jsme pobývali něco málo přes měsíc. Během našeho pobytu jsme potkali hodně zajímavých, přejemných i nepříjemných lidí, většinou Angličanů, ale také Australany, Jihoafričany, Španěle, Poláky, Maďary, Slováky a také ČechyJ, také jsme navštívili zajímavá místa jako Stone Circle, Bridge House v Ambleside nebo také Hadriánův Val. Dále jsme se dozvěděli zajímavosti o kraji a národním parku a o celebritách, které zde jezdí. Např. že si Robbie Williams koupil luxusní dům mezi Windermere a Ambleside, nebo že Stink má dům v Grasmeru, kde i chodí do místní putyky pít s místními. Paul McCartney zas rád tráví své volné chvilky luxusním hotelu v Ullswater…
Během našeho stopování po celé Anglii jsme se projeli v několika desítek značek automobilů jako Mercedes, BMW, Volkswagen, Audi, Toyota, Peugeot, atd. Mimo tyto běžné celosvětové značky jsme se taky svezli značkami jako Porsche, Land Rover, LDV.
Asi po měsíci našeho pobytu jsme se rozhodli, že se tedy vrátím zpět domů. Jenom přece se říká: „všude dobře, doma nejlíp“.
Neděle 21.8.2005
Tuhletu noc jsme spali v pronajatém baráčku, abychom se ráno nemuseli balit a mohli co nejdříve vyrazit na stop. Z domečku jsme vyrazili kolem 10 hodiny a zase jsme se rozdělili do stopovacích dvojic. A protože z Hawksheadu do Ambleside není moc provoz, tak jsme se rozhodli že se do Ambleside přesuneme autobusem, byl teda honě drahý, stál 3 libry. Této investice jsme ale nemuseli litovat, poněvadž z Ambleside nám osud přál a stopem jsme se rychle dostali až na servis station na M6 South, Kde jsme náhodou potkali naší druhou dvojici kamarádů. Protože jsme měli do odletu letadla 2 dny, tak jsme se rozhodli že do Londýna pojedeme přes Stonehange, kde jsme měli mít další den sraz.
Naše štěstí na stop pokračovalo, protože jsme se ještě ten den dostali až asi 40mil od Stonehange. Tam jsme se už dostali jen na 2x, ze servis stationu nás vzal doktor v penzi, který nám vysvětloval že budoucnosti bude válka o vodu. Tento dobrý muž nás zavezl až na servis station pod Birmingham, on pak dál pokračoval do Stratfordu na Avonou (rodiště anglického velikána Shakespeara), kde bydlel. My jsme ale stopovali dál na jih, tentokrát mám zastavila „potřeštěná“ řidička, která nás odvezla do Chippenhamu, což není daleko od Bristolu. Po cestě s námi ale stačila také havarovat na dálnici z Bristolu do Londýna. Naštěstí to byla jen lehčí havárie, takže jsme mohli pokračovat dále. Nocovali jsme tedy v Chippenhamu. Spali jsme po „širákem“ v takovým houští u silnice, jenže asi ve 2 ráno začalo pršet, takže jsme se museli na zbytek noci přesunout k nedalekému supermarketu.
Pondělí 22.8.2005
Hned kolem 7 hodiny jsme se vydali na stop ke Stonehange. Jenže byl tady takový problém, nikdo nás 5 hodin nechtěl vzít, a navíc celé dopoledne šíleně pršelo. Tak jsme se rozhodli že budeme stopovat na druhou stranu na Londýn. Celý den pršelo, takže to nebyl moc příjemný den. Nakonec jsme se jen dostaly do Oxfordu, odkud jsme se rozhodli, že pojedeme do Londýna autobusem. Nebylo zas tak drahý, Na ISIS jsme dostali slevu, takže cesta stála 5 liber. Asi kolem 9 jsme se dostali na Victoria Bus Station. Takže shánět nocleh v předraženým Londýně nepřipadalo v úvahu. Koupili jsme si lístek na vlak na Gatwick Airport odkud jsme měli další den letět. Přespali jsme tam na lavicích.
Úterý 23.8.2005
Moc jsme se nevyspali. Za 2 noci jsme naspali asi tak 10 hodin. Koupili jsme si v trafice na letišti nějaké časopisy, které jsme celé přečetli, šli jsme si zahrát na automaty za zbytek kovových liber a čekali na druhou dvojici. Celý den jsme trávili na letišti. V pozdním odpoledne jsme pak letěli zpět do Prahy.
Mapa státu Velká Británie (cestopis) všechna města státu Velká Británie (cestopis) Největší města státu Velká Británie (cestopis) Foto / obrázky k článku Velká Británie (cestopis) |
Legální použití článku Text článku je dostupný pro Váš blog/web za podmínek |
Článek United kingdom v angličtině (ENG)... |
Poradna k článku Velká Británie (cestopis) |
Diskuze k článku Velká Británie (cestopis) |
Fotosoutěž Psi, kočky a td. |
|
Fotogalerie (63)...Přidat foto... |